PROČ MÁM POTŘEBU POŘÁD NĚCO TVOŘIT

→ Mám přeplněnou hlavu a moc tvůrčí energie

Děti, práce, domácnost. Už jen tohle všechno je občas pořádný time management a logistický oříšek. A když vás při tom všem věčně drží múza za ruku a hází vám nápady rovnou do hlavy, nejde se tomu ubránit. A tak je potřeba občas něco z té hlavy upustit – na papír nebo skrze něj. Prostě ven.

→ Pracovní odpočinek

Zní to trochu protichůdně. Protože když člověk po večerech píše, stříhá, vyřezává, lepí a šije přes 200 papírů a pak zjistí, že jsou už tři ráno, nabízí se otázka, jak přesně tohle souvisí s odpočinkem. Jenže ono to funguje. Právě tehdy mám totiž pocit, že jsem opravdu vypnula a jsem odpočatá.

→ Nutnost dávat věcem podobu

Něco napíšu, něco nalepím. Něco vyfotím. Něco poskládám. Z toho pak vznikne nová věc. Možná jedna stránka v deníku. Možná příběh. Možná celá kniha. A mně se v duši udělá o kousek větší pořádek. Tak nějak to mám.

PˇŘIJĎ SE POTKAT NAŽIVO!! 

Jedna z nejkrásnějších věc´í na tvůrčím psaní je potkat se s lidma, který vás chtějí poznat. 

Možná četli vaši knížku nebo o vás jen slyšeli (třeba právě poprvý z toho plakátu!)

A přesto si přijdou poslechnout, jak přednášíte z vašeho díla, mají na vás otázky a vy můžete tu radost sdílet spolu s nimi. 

Tak se pojďte potkat a  všechno tohle prožít. Já, Tomáš Shejbal a vy! 15. října v Benešově!

→ Co říct nedovedu

Ne všechno umím říct nahlas. Některé věci umím napsat a jiné zas vyrobit. Mnohdy tím světu řeknu, jak se cítím a není už třeba říkat slova, která bych možná nenašla.

→ Prostě mě to táhne

A není potřeba za tím hledat žádné velké vysvětlení. Některé činnosti v nás něco probouzejí, plesá nám při nich srdíčko. Pro mě má tuhle moc tvoření. Proto musím pořád něco vyrábět.

1. PŘÍPRAVA PAPÍRU

Nejdřív papír. Hodně papíru.
Ruční barvení kávou, schnutí a šablony, které každému listu vtisknou vlastní vzor. U tří deníků mi tahle příprava zabere klidně 3 dny.

2. SKLÁDÁNÍ A ŠITÍ

Když jsou papíry připravené, začíná se skládat.
Složky se poskládají, srovnají a nakonec ručně sešijí. Z hromady jednotlivých listů se pomalu stává deník.

3. DESKY A LÁTKY

Pak přichází na řadu desky.
Vybírám papíry a k nim látku, která je doplní a celý deník propojí. Barevně, pocitově i tak nějak po mém.

4. PRAVÝ SCRAPBOOKING

A teď začíná to moje.
Stříhám, lepím, vrstvím, zdobím, vytvářím kapsičky a drobné dekorace. Hledám, co k čemu patří a nechávám se unášet na vlnách nápadů. 
Něco vznikne podle plánu, něco úplnou náhodou. A právě v téhle fázi se deník stává malým uměleckým dílem. 

7. A JE HOTOVO… NEBO NE?

Zdá se, že je hotovo - deník je na světě. 
Jenže tím moje práce zdaleka nekončí.

FOCENÍ A VIDEO

Teď musí deník ven.
Fotím, natáčím, chci světu deník ukázat. A taky všechno, co se v něm skrývá.

A TÝDEN JE PRYČ

5. KAŽDÝ DETAIL MÁ SVŮJ VÝZNAM

Když už to vypadá, že je hotovo, začíná detektivní hra. 
Prohlížím stránku po stránce a kontroluju každý detail. Když nejsem spokojená, ještě se vracím. Když je potřeba, ještě něco doplním. 

6. DESKY

Nakonec se deník spojí. 
Desky se přilepí, dokončí a ozdobí tak, aby celý journál dostal svou finální podobu.

KDYŽ VÁS DÍTĚ DOŽENE K SLZÁM

A myslím tím slzy dojetí ve chvíli, kdy pro vás vaše dítě udělá něco krásného, nečekaného, jako pohlazení na duši a vyjádření lásky beze slov.

Když požádáte desetiletého synka, jestli by vám nehodil toust do toustovače. A on vám přinese tohle (viz fotka).

Koukám, jak blázen a pomalu mi dochází, co všechno to znamená. Že doběhl na zahradu, že všechno omyl a připravil. Že mě chtěl potěšit, překvapit, dát mi něco, co je zdravé. Že mě dobře zná (kafe). Že mě má rád. 

To malé (vlastně úplně nemalé) gesto bylo nekonečně inspirující! Moje múza. O takových věcech chci psát. Tohle jsou ty příběhy ze života, které chci šířit dál. Třeba inspirují někoho dalšího. A tak se z jedné krásné dětské myšlenky může nabalit celá lavina inspirace a jako velká vlna motivační energie se bude valit dál a svět bude zas o něco lepší.